Karlík Hanuš

Z Rokypedie

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 1: Řádka 1:
'''Karlík Hanuš, Ing., Dr. H. C.'''
'''Karlík Hanuš, Ing., Dr. H. C.'''
-
Narodil se 23. 3. 1850 v Rokycanech, syn [[Karlík František Václav|Františka Václava Karlíka]]. Studoval reálku v Plzni a techniku v Praze. Byl úředníkem v různých cukrovarech (Velim, Dolní Cetno), v letech 1874–1880 byl ředitelem cukrovaru v Záboři a od roku 1881 v Nymburce. Byl autorem řady vynálezů, pracovních postupů a nových přístrojů (např. Karlíkova trojnásobná saturace), významně se podílel na technickém rozvoji a organizaci českého, po roce 1918 i československého cukrovarnictví. Publikoval mnoho odborných článků a příručku Praktické cukrovarnictví (1901), přednášek, působil i v jiných chemických oborech (založil továrnu na bramborovou mouku a dextrin, pivovar a sladovnu v Nymburce), v cukrovarnictví byl uznávaným odborníkem. Za zásluhy v průmyslu byl v roce 1906 jmenován čestným doktorem technických věd, byl předsedou Ústředního spolku čs. průmyslu cukrovarnického (od roku 1919), od roku 1920 byl prezidentem Národohospodářského ústavu při ČAVU v Praze a Pražské úvěrní banky, vybudoval Státní výzkumný ústav cukrovarnický (1923), stal se spoluzakladatelem dnešního Národního technického muzea (1904), zastával vedoucí funkce i ve strojírně Breitfeld – Daněk. Na jeho počest byla v roce 1925 zřízena Karlíkova cena, udělovaná v předmnichovském Československu za zásluhy o pokrok čs. národního hospodářství. Zemřel 10. 1. 1927 v Praze. Ženatý, dcera Marie, později provdaná Křečková. V Rokycanech má pamětní desku na rodném domě čp. 9/I, která byla slavnostně odhalena 28. 9. 1930.
+
Narodil se 23. 3. 1850 v Rokycanech, syn [[Karlík František Václav|Františka Václava Karlíka]]. Studoval reálku v Plzni a techniku v Praze. Byl úředníkem v různých cukrovarech (Velim, Dolní Cetno), v letech 1874–1880 byl ředitelem cukrovaru v Záboři a od roku 1881 v Nymburce. Byl autorem řady vynálezů, pracovních postupů a nových přístrojů (např. Karlíkova trojnásobná saturace), významně se podílel na technickém rozvoji a organizaci českého, po roce 1918 i československého cukrovarnictví. Publikoval mnoho odborných článků a příručku Praktické cukrovarnictví (1901), přednášek, působil i v jiných chemických oborech (založil továrnu na bramborovou mouku a dextrin, pivovar a sladovnu v Nymburce), v cukrovarnictví byl uznávaným odborníkem. Za zásluhy v průmyslu byl v roce 1906 jmenován čestným doktorem technických věd, byl předsedou Ústředního spolku čs. průmyslu cukrovarnického (od roku 1919), od roku 1920 byl prezidentem Národohospodářského ústavu při ČAVU v Praze a Pražské úvěrní banky, vybudoval Státní výzkumný ústav cukrovarnický (1923), stal se spoluzakladatelem dnešního Národního technického muzea (1904), zastával vedoucí funkce i ve strojírně Breitfeld – Daněk. Na jeho počest byla v roce 1925 zřízena Karlíkova cena, udělovaná v předmnichovském Československu za zásluhy o pokrok čs. národního hospodářství. Zemřel 10. 1. 1927 v Praze. Ženatý, dcera Marie, později provdaná Křečková. V Rokycanech má [[Pamětní deska Hanuši Karlíkovi|pamětní desku]] na rodném domě čp. 9/I, která byla slavnostně odhalena 28. 9. 1930.
Podle jednoho z rodiny Karlíků je v Rokycanech pojmenována [[Ulice Karlíkova|ulice]].
Podle jednoho z rodiny Karlíků je v Rokycanech pojmenována [[Ulice Karlíkova|ulice]].

Verze z 18. 1. 2012, 10:17

Karlík Hanuš, Ing., Dr. H. C.

Narodil se 23. 3. 1850 v Rokycanech, syn Františka Václava Karlíka. Studoval reálku v Plzni a techniku v Praze. Byl úředníkem v různých cukrovarech (Velim, Dolní Cetno), v letech 1874–1880 byl ředitelem cukrovaru v Záboři a od roku 1881 v Nymburce. Byl autorem řady vynálezů, pracovních postupů a nových přístrojů (např. Karlíkova trojnásobná saturace), významně se podílel na technickém rozvoji a organizaci českého, po roce 1918 i československého cukrovarnictví. Publikoval mnoho odborných článků a příručku Praktické cukrovarnictví (1901), přednášek, působil i v jiných chemických oborech (založil továrnu na bramborovou mouku a dextrin, pivovar a sladovnu v Nymburce), v cukrovarnictví byl uznávaným odborníkem. Za zásluhy v průmyslu byl v roce 1906 jmenován čestným doktorem technických věd, byl předsedou Ústředního spolku čs. průmyslu cukrovarnického (od roku 1919), od roku 1920 byl prezidentem Národohospodářského ústavu při ČAVU v Praze a Pražské úvěrní banky, vybudoval Státní výzkumný ústav cukrovarnický (1923), stal se spoluzakladatelem dnešního Národního technického muzea (1904), zastával vedoucí funkce i ve strojírně Breitfeld – Daněk. Na jeho počest byla v roce 1925 zřízena Karlíkova cena, udělovaná v předmnichovském Československu za zásluhy o pokrok čs. národního hospodářství. Zemřel 10. 1. 1927 v Praze. Ženatý, dcera Marie, později provdaná Křečková. V Rokycanech má pamětní desku na rodném domě čp. 9/I, která byla slavnostně odhalena 28. 9. 1930.

Podle jednoho z rodiny Karlíků je v Rokycanech pojmenována ulice.

Karlík Hanuš – pamětní deska
Osobní nástroje