Plzeňská brána

Z Rokypedie

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka: Plzeňská brána hlídala vstup do města od západu již od středověku. Nevyhovující brána byla stržena a místo ní byla postavena nová v roce 1723. Ta již měl...)
Řádka 1: Řádka 1:
-
Plzeňská brána hlídala vstup do města od západu již od středověku. Nevyhovující brána byla stržena a místo ní byla postavena nová v roce 1723. Ta již měla podobu známou mnohým pamětníkům, ostatně její zbytky jsou dnes součástí přístavby zdejšího muzea.
+
[[Soubor:Plzeňská brána - pohlednice 1.jpg|thumb|Plzeňská brána]]Plzeňská brána hlídala vstup do města od západu již od středověku. Nevyhovující brána byla stržena a místo ní byla postavena nová v roce 1723. Ta již měla podobu známou mnohým pamětníkům, ostatně její zbytky jsou dnes součástí přístavby zdejšího muzea.
Městské opevnění a spolu s ním i brány byly likvidovány postupně od 19. století. Jako předposlední byla v roce 1900 stržena Saská brána. Plzeňská brána tak zůstala poslední, první návrhy na její zboření se objevily již před první světovou válkou.
Městské opevnění a spolu s ním i brány byly likvidovány postupně od 19. století. Jako předposlední byla v roce 1900 stržena Saská brána. Plzeňská brána tak zůstala poslední, první návrhy na její zboření se objevily již před první světovou válkou.
Poukázováno bylo především na bezpečnost chodců a plynulost dopravy. Kompromisem pak bylo vybudování postranních podchodů pro chodce, nejprve prvního v roce 1925 a posléze druhého v roce 1936. Ani to však nezabránilo četným jednáním o demolici brány, čemuž bránili především památkáři. Na konci roku 1949 bylo rozhodnuto o zbourání brány vzhledem k tomu, že měla být upravena křižovatka před ní. Vlastní demolice začala 12. prosince 1949. Následně byla pro protesty zastavena a znovu se začalo bourat 13. ledna 1950. Bourání brány se následně dostalo dokonce na program jednání vlády a její předseda Antonín Zápotocký zaslal do Rokycan protestní telegram. Nakonec bylo 20. ledna rozhodnuto o definitivním zboření a o dva dny později bylo dokonáno. Suť z brány byla odvážena až do dubna 1950.
Poukázováno bylo především na bezpečnost chodců a plynulost dopravy. Kompromisem pak bylo vybudování postranních podchodů pro chodce, nejprve prvního v roce 1925 a posléze druhého v roce 1936. Ani to však nezabránilo četným jednáním o demolici brány, čemuž bránili především památkáři. Na konci roku 1949 bylo rozhodnuto o zbourání brány vzhledem k tomu, že měla být upravena křižovatka před ní. Vlastní demolice začala 12. prosince 1949. Následně byla pro protesty zastavena a znovu se začalo bourat 13. ledna 1950. Bourání brány se následně dostalo dokonce na program jednání vlády a její předseda Antonín Zápotocký zaslal do Rokycan protestní telegram. Nakonec bylo 20. ledna rozhodnuto o definitivním zboření a o dva dny později bylo dokonáno. Suť z brány byla odvážena až do dubna 1950.

Verze z 6. 1. 2011, 18:40

Plzeňská brána
Plzeňská brána hlídala vstup do města od západu již od středověku. Nevyhovující brána byla stržena a místo ní byla postavena nová v roce 1723. Ta již měla podobu známou mnohým pamětníkům, ostatně její zbytky jsou dnes součástí přístavby zdejšího muzea.

Městské opevnění a spolu s ním i brány byly likvidovány postupně od 19. století. Jako předposlední byla v roce 1900 stržena Saská brána. Plzeňská brána tak zůstala poslední, první návrhy na její zboření se objevily již před první světovou válkou.

Poukázováno bylo především na bezpečnost chodců a plynulost dopravy. Kompromisem pak bylo vybudování postranních podchodů pro chodce, nejprve prvního v roce 1925 a posléze druhého v roce 1936. Ani to však nezabránilo četným jednáním o demolici brány, čemuž bránili především památkáři. Na konci roku 1949 bylo rozhodnuto o zbourání brány vzhledem k tomu, že měla být upravena křižovatka před ní. Vlastní demolice začala 12. prosince 1949. Následně byla pro protesty zastavena a znovu se začalo bourat 13. ledna 1950. Bourání brány se následně dostalo dokonce na program jednání vlády a její předseda Antonín Zápotocký zaslal do Rokycan protestní telegram. Nakonec bylo 20. ledna rozhodnuto o definitivním zboření a o dva dny později bylo dokonáno. Suť z brány byla odvážena až do dubna 1950.

Osobní nástroje