Plzeňská brána
Z Rokypedie
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
Poukázováno bylo především na bezpečnost chodců a plynulost dopravy. Kompromisem pak bylo vybudování postranních podchodů pro chodce, nejprve prvního v roce 1925 a posléze druhého v roce 1936. Ani to však nezabránilo četným jednáním o demolici brány, čemuž bránili především památkáři. Na konci roku 1949 bylo rozhodnuto o zbourání brány vzhledem k tomu, že měla být upravena křižovatka před ní. Vlastní demolice začala 12. prosince 1949. Následně byla pro protesty zastavena a znovu se začalo bourat 13. ledna 1950. Bourání brány se následně dostalo dokonce na program jednání vlády a její předseda Antonín Zápotocký zaslal do Rokycan protestní telegram. Nakonec bylo 20. ledna rozhodnuto o definitivním zboření a o dva dny později bylo dokonáno. Suť z brány byla odvážena až do dubna 1950. | Poukázováno bylo především na bezpečnost chodců a plynulost dopravy. Kompromisem pak bylo vybudování postranních podchodů pro chodce, nejprve prvního v roce 1925 a posléze druhého v roce 1936. Ani to však nezabránilo četným jednáním o demolici brány, čemuž bránili především památkáři. Na konci roku 1949 bylo rozhodnuto o zbourání brány vzhledem k tomu, že měla být upravena křižovatka před ní. Vlastní demolice začala 12. prosince 1949. Následně byla pro protesty zastavena a znovu se začalo bourat 13. ledna 1950. Bourání brány se následně dostalo dokonce na program jednání vlády a její předseda Antonín Zápotocký zaslal do Rokycan protestní telegram. Nakonec bylo 20. ledna rozhodnuto o definitivním zboření a o dva dny později bylo dokonáno. Suť z brány byla odvážena až do dubna 1950. | ||
- | <gallery> | + | <gallery caption=Dobové pohlednice> |
Soubor:Plzeňská brána - pohlednice 2.jpg | Soubor:Plzeňská brána - pohlednice 2.jpg | ||
Soubor:Plzeňská brána - pohlednice 3.jpg | Soubor:Plzeňská brána - pohlednice 3.jpg | ||
Soubor:Plzeňská brána - pohlednice 4.jpg | Soubor:Plzeňská brána - pohlednice 4.jpg | ||
</gallery> | </gallery> |
Verze z 6. 1. 2011, 18:44
Plzeňská brána hlídala vstup do města od západu již od středověku. Nevyhovující brána byla stržena a místo ní byla postavena nová v roce 1723. Ta již měla podobu známou mnohým pamětníkům, ostatně její zbytky jsou dnes součástí přístavby zdejšího muzea.Městské opevnění a spolu s ním i brány byly likvidovány postupně od 19. století. Jako předposlední byla v roce 1900 stržena Saská brána. Plzeňská brána tak zůstala poslední, první návrhy na její zboření se objevily již před první světovou válkou.
Poukázováno bylo především na bezpečnost chodců a plynulost dopravy. Kompromisem pak bylo vybudování postranních podchodů pro chodce, nejprve prvního v roce 1925 a posléze druhého v roce 1936. Ani to však nezabránilo četným jednáním o demolici brány, čemuž bránili především památkáři. Na konci roku 1949 bylo rozhodnuto o zbourání brány vzhledem k tomu, že měla být upravena křižovatka před ní. Vlastní demolice začala 12. prosince 1949. Následně byla pro protesty zastavena a znovu se začalo bourat 13. ledna 1950. Bourání brány se následně dostalo dokonce na program jednání vlády a její předseda Antonín Zápotocký zaslal do Rokycan protestní telegram. Nakonec bylo 20. ledna rozhodnuto o definitivním zboření a o dva dny později bylo dokonáno. Suť z brány byla odvážena až do dubna 1950.