Rokycana Jan

Z Rokypedie

Přejít na: navigace, hledání
Mistr Jan Rokycana
Zdroj: soukromá sbírka
Rodný domek Jana Rokycany
Rokycana Jan

Nejznámnější rokycanský rodák. V Rokycanech je po něm pojmenována ulice a je tu několik pamětních desek, které slavného rodáka připomínají.


Mistr Jan Rokycana a díla jím inspirovaná

Své rodné město ve středověku proslavil zejména Jan Rokycana či Jan z Rokycan. Prameny o jeho původu mlčí, podle tradice se uvádí, že pocházel z rodiny kováře, k čemuž prý se hlásil i tím, že na své pečeti měl podkovu s hvězdou. Známé není ani datum jeho narození, většinou se za něj pokládá rok 1397, který je však odvozen z mladší zprávy. Záznam v nejstarší rokycanské knize hovoří o tom, že se narodil na předměstí v chalupě zvané Volšanka. Její ztotožnění s objektem známým dnes již jen starší či střední generaci pod označením Rokycanův domek (čp. 26/II) nelze ani potvrdit ani vyvrátit. Chlapec, patrně ze skromných poměrů, studoval nejprve ve škole zřízené při zdejším augustiniánském proboštství, později na pražské univerzitě, kde získal titul mistra. V neklidných dobách 15. století dokázal prosazovat umírněnou politiku středu, zřejmě i proto byl nakonec roku 1435 zvolen pražským arcibiskupem, byť jeho volbu Řím nikdy nepotvrdil. Katolická církev nemohla uznat v čele církve někoho, kdo vyznával podobojím způsobem. Rokycana stál až do konce svého života v čele církve podobojí a byl rovněž blízkým spolupracovníkem a rádcem Jiřího z Poděbrad.

Z Rokycanových četných děl je nejznámější Postila (souvislý výklad liturgického biblického textu následující po čtení Písma). Pronesené texty v Postile si nezapisoval sám, ale zaznamenali je jeho žáci při Rokycanových kázáních v letech 1453–1457. Postila je odborníky řazena mezi nejzajímavější česká díla tohoto druhu, zejména protože nijak nerozebírá teologické problémy, ale řeší běžné problémy tehdejšího člověka. Jan Rokycana zemřel v Praze v roce 1471, byl pohřben v Týnském chrámu, kde často sám kázal.

Vrcholem Rokycanovy kariéry se stalo jeho vystoupení na církevním koncilu v Basileji na počátku roku 1433. Zde se mu podařilo ujednat tzv. Basilejská kompaktáta – kompromisní dohodu, jejímž nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání kalicha pro příslušníky českých husitů. A právě scénu z tohoto jednání mistrně zachytil Alfons Mucha na plátně o rozměrech 4 × 2,2 m. Malíř zpodobnil Rokycanu, kterého právě navštívil papežský legát Julius Cesarini v domě, který byl vyhrazen českému poselstvu. Muchův olej byl vystaven pouze jednou na výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Hradci Králové v létě 1933. Po jejím skončení bylo plátno umístěno na rokycanské radnici a autorovi byl vyplacen honorář 50 tisíc korun. Dnes je možno obraz spatřit v obřadní síni radnice, ať již při tradičním dni otevřených dveří či při jakékoliv jiné slavnostní příležitosti (svatby, vítání občánků apod.).

Protější stranu obřadního sálu od roku 2001 zdobí obraz Josefa Ladislava Jíchy, v němž stylizovaně zobrazil hlavní dominantu města – kostel Panny Marie Sněžné. Zároveň do malby, provedené ve zlatohnědých tónech, přidal imaginární portrét Jana Rokycany a do podoby husitské monstrance městskou pečeť.

Slavného rodáka Jana Rokycanu si začali místní připomínat zejména od druhé poloviny 19. století. Již v roce 1869 mu navrhovali místní sokolové postavit ve městě pomník. Návrh však narazil na odpor úřadů. A tak byl nakonec aspoň do základů Žižkova pomníku v Přibyslavi poslán kámen z Rokycanova domku. Díky iniciativě Spolku západočeských vysokoškoláků Radbuza byla na Rokycanův domek při velké slavnosti 13. srpna 1882 zasazena pamětní deska od Josefa Strachovského (1850–1913) a při té příležitosti byla osobnost nejznámějšího rodáka připomenuta také na radnici, kde byla umístěna pamětní deska od téhož autora. Slavnost odhalení desek byla původně stanovena na 25. září 1881. Vše se však nepodařilo zajistit včas, a tak se odhalení odložilo na srpen následujícího roku. Před slavností Strachovský zavítal do Rokycan, aby byl osobně přítomen instalaci svého díla a dohlédl na bronzování litých součástek, vyrobených v Městských železárnách v Klabavě. Rokycanův medailon byl ulit v umělecké slévárně V. Maška v Karlíně. Strachovský mimo Rokycany vyhotovil například Žižkův pomník v Táboře či trigy Národního divadla.

Když byla roku 1931 postavena nová budova železniční stanice a prostor před ní upraven na náměstí (dnes 5. května), plánovalo se zde vybudování velkého Rokycanova pomníku. Z návrhu ale později sešlo a již nikdy realizován nebyl. Po Rokycanově domku, zbouraném v osmdesátých letech minulého století, zůstalo jen prázdné místo. Dne 18. dubna 1997 sem byla při slavnostní akci umístěna pamětní deska, která připomíná, že v těchto místech stál Rokycanův rodný domek. Odhalení předcházela mše všech církví v kostele Panny Marie Sněžné za účasti sboru Cantate a konference věnující se životu a dílu Mistra Jana Rokycany.

V roce 2009 věnoval městu profesor Milan Zelenka svou skladbu pro sólovou kytaru, kterou nazval Spiritualita Jana Rokycany. Premiérově ji přednesl v obřadní síni rokycanské radnice 19. března 2009. V rámci oslav devítistého výročí první písemné zprávy o Rokycanech se konal 24. října 2009 koncert v pražském chrámu Panny Marie před Týnem, kde Rokycana kázal a byl pohřben. Na jeho počest zazpíval rokycanský sbor Cantate, Pražský katedrální sbor a řada sólistů.

Rokycanovo jméno nese i dům na dnešním Masarykově náměstí čp. 83/I a 84/I, kde původně sídlila městská spořitelna. Poté, co pro ni byla postavena nová budova u nádraží, byl dům v roce 1930 věnován městské knihovně a dalším kulturním institucím. V rámci oslav 550. výročí narození Jana z Rokycan byl v roce 1947 objekt opraven a pojmenován Rokycanův dům osvěty. V průjezdu byla zároveň umístěna modrozelená pamětní deska obdélníkového tvaru, na horním okraji ozdobená kruhovou deskou s portrétem Jana Rokycany.

Více na cs.wikipedia.org



Osobní nástroje